Důležitá je komunikace a společně strávený čas
Dlouhodobá pozorování odborníků ukazují, že rodiče s dětmi čím dál tím častěji netráví čas aktivně – tedy nějakou společnou činností, což mají za následek především moderní technologie. Děti napodobují své rodiče a nemají problém na tabletu strávit čtyři hodiny, aby se zabavily. Vzájemná komunikace mezi nimi přitom vázne, a přibývá tak problémů s výslovností, slovní zásobou nebo porozumění řeči.
Skvělým a jednoduchým nástrojem k navázaní bezprostředního kontaktu s dětmi je společné jídlo. Zařazením tohoto pravidelného rituálu se v rodině posilují vazby, zlepšuje komunikace a u dětí dochází k rozvoji sociálních dovedností. Vedle toho je společné stravování výhodné i po ekonomické stránce.
Například společnou večeři ale v Česku nepraktikuje ani polovina rodin, mnohým z nich u toho navíc jako kulisa hraje televize. Setkávání u jídla má dlouhodobě největší tradici ve středomořských zemích (Itálie, Španělsko, Řecko), v asijských zemích (Japonsko, Jižní Korea, Čína) nebo v zemích Latinské Ameriky (Mexiko a Brazílie).
Dalším dobrým způsobem, jak spolu v rodině aktivně trávit čas, jsou společenské hry. Děti se při nich naučí spolupracovat, ale třeba i prohrávat, dospělým zase přináší možnost dobře relaxovat. Je však důležité opravdu „vypnout“, naladit se na dětský svět a ani v myšlenkách neodbíhat.
Kroužky ano, ale v rozumné míře
V porovnání s ostatními zeměmi Evropy patří české děti k těm, které mají nejvíce mimoškolních aktivit. Rodiče jim jejich volný čas pečlivě organizují, na sportovištích nebo v jiných kroužcích tráví v průměru pět až osm hodin týdně. Žádný kroužek nikdy nenavštěvovalo jen zhruba každé desáté dítě. Mezi dlouhodobě nejoblíbenější patří kroužky sportovní, hudební a na třetím místě výtvarné.
Podle odborníků jsou kroužky dobrým nástrojem pro rozvoj, nic se ale nemá přehánět. Tři mimoškolní aktivity bez ohledu na temperament dítěte jsou podle nich dostačující. Důležité přitom je, aby se dítě na výběru zájmové činnosti samo podílelo. Snaha „zocelit“ zakřiknutého introverta na hodinách basketbalu, i když on by raději chodil na lekce kytary, by v konečném důsledku mohla skončit nechutí ke sportu jako takovému.
Skvěle v těchto případech poslouží nezávazné ukázkové hodiny, které řada kroužků poskytuje právě za tím účelem, aby se dítě rozkoukalo a mohlo se rozhodnout, zda v zájmové činnosti chce pokračovat.
U sportovních aktivit v dnešní době již existují možnosti, jak formou zábavného testování fyzických schopností zjistit, na jaký sport má dítě předpoklady – jestli je jeho doménou rychlost, síla, ohebnost či vytrvalost. Tento postup má svou logiku: Pokud dítě začne dělat aktivitu, pro kterou má dispozice, pak mu i půjde a bude jej logicky více bavit. U vybraného sportu pak s největší pravděpodobností zůstane.
Zažít nudu? Nevadí
Při plánování volného času by se také nemělo zapomínat na odpočinek, kdy si dítě bude moci jen tak hrát nebo lelkovat. Podle doporučení odborníků je setkání se s nudou pro jeho vývoj zásadní: rozvíjí totiž jeho fantazii, schopnost improvizace i emoční seberegulace, kdy se učí, jak efektivně řídit a zvládat své emoce. Podle psychologů jsou děti, kterým rodiče sem tam dopřejí nestrukturovaný volný čas, také samostatnější a v řešení problémů mnohem kreativnější.
Pojištění, které myslí na rodiče i děti
Při sportech a dalších volnočasových aktivitách může dojít i k nepříjemným věcem, jako je například úraz, a pak je tu flexibilní životní a úrazové pojištění MetLife, které myslí na rodiče i děti. Hodně aktivit děti mají o prázdninách a právě prázdniny, především ty letní, jsou z pohledu dětských úrazů rizikové, pojišťovna MetLife vyplácí tak u vybraných dětských připojištění dvojnásobné plnění právě o prázdninách. Je to jistá forma kompenzace za úrazem zkažené dny volna.
