Trochu historie
Všeobecně je za vynálezce jízdního kola považován Němec Karl Friedrich Drais von Sauerbronn, který si jej jako první nechal v roce 1818 patentovat. První „běhací stroj“ neboli „drezína“ měla dvě kola, žádné pedály, a jezdec se odrážel nohama od země.
Evolučním nástupcem „drezíny“ se v 60. letech 19. století stal velocipéd, který si na našem území kvůli nepohodlným jízdním vlastnostem vysloužil příhodné označení kostitřas. Nepohodlná jízda byla způsobena pevnými kovovými koly.
Brzy poté se na cykloscéně objevilo takzvané vysoké kolo, které se vyznačovalo velkým předním kolem a mnohem menším zadním kolem. Velké přední kolo sice umožňovalo rychlejší jízdu než předchozí konstrukce, zato vyžadovalo větší dávku odvahy při nasedání a sesedání. Celkem běžně tak – i díky absenci brzd – docházelo k pádům, které kvůli vysokému těžišti kola často vedly k vážným zraněním.
Prvním skutečně praktickým a populárním modelem jízdního kola se na konci 19. století stalo takzvané bezpečnostní kolo, které mělo obě kola již stejně velká. Tento design se stal základem moderního jízdního kola, jaké známe dnes.
Trend elektrokol
V posledních patnácti letech se výrazně rozrostl počet majitelů elektrokola. Ti si jej pořizují nejčastěji proto, aby si usnadnili cestu do kopců či na delší vzdálenosti. E-biky dokážou jet rychlostí až 45 kilometrů v hodině – ačkoliv maximální povolená rychlost elektrokol v Evropě je 25 kilometrů v hodině – a ta nejlépe vybavená na jedno nabití ujedou i více než 120 kilometrů. V Česku průměrně každé třetí prodané kolo disponuje elektrickým pohonem.
Nejvíce se e-kola těší oblibě v Číně, kde jsou díky rozdílné bateriové technologii cenově dostupnější než na evropských trzích nebo v USA. V těsném závěsu následuje západní Evropa – Německo, Francie či Nizozemsko.
Na úspěchu elektrokol se dost možná podílí i uspořádání evropských měst – zatímco americká města jsou často rozlehlá, evropská města jsou kompaktní a mnohem lépe se v nich jezdí na kole.
Cyklistická „nej“
Nejznámější cyklistický závod, Tour de France, byl poprvé uspořádán v roce 1903. Trvá tři týdny a jeho délka se každý rok mírně liší. Zpravidla má závod ovšem kolem 3 500 kilometrů a nejčastěji bývá rozdělen do 21 etap.
Nejvyšší rychlost dosažená na bicyklu na rovině bez asistence větru je téměř 134 kilometrů v hodině. V roce 2016 se jí podařilo dosáhnout kanadskému inženýrovi Toddu Reichertovi na speciálně upraveném aerodynamickém kole.
Nejdražší kolo na světě je Trek Butterfly Madone, které bylo jako součást charitativní aukce v roce 2009 prodáno za 500 tisíc dolarů. Navrhl jej britský umělec Damien Hirst jako poctu věhlasnému cyklistovi Lanci Armstrongovi a jeho nadaci Livestrong. Kolo vzbudilo kontroverze kvůli použití skutečných motýlích křídel, což rozpoutalo diskuzi o etice v umění. Výtěžek z prodeje kola byl věnován na podporu boje proti rakovině.
Za nejvíce „cyklofriendly“ města na světě jsou považována nizozemský Utrecht, německý Münster a belgické Antverpy. Praha v žebříčku srovnávajícím přístup světových metropolí k cyklodopravě propadla, mezi devadesáti městy se umístila až na 73. místě.
Ježděním na kole může člověk dělat dobře nejen sobě, ale i ostatním. Skvělým příkladem je charitativní projekt Na kole dětem, který cyklistiku propojuje s dobročinností. Výtěžek z této akce putuje na onkologicky nemocné děti. Dlouhodobým partnerem tohoto projektu je také společnost MetLife, která na něj pravidelně finančně přispívá, a do cyklotour se dokonce aktivně zapojují i její zaměstnanci coby účastníci.
